Dana Medřická se narodila  11. července 1920 v Praze. Maminka byla v domácnosti, tatínek byl úředník. Měla staršího bratra Jardu. V první třídě byla poprvé na divadelním představení „Radůz a Mahulena“ v Národním divadle. A jak sama píše: „… vypila jsem tu číši divadelního jedu až do dna. Nikdy už ze mne nevyprchal.“ Divadlo začala hrát Dáňa, jak jí doma i ve škole říkali, v Sokole, většinou v pohádkách.

V letech 1936 -1940 hrála v souboru Fráni Francla. Po maturitě na gymnáziu 1939 začala  studovat na pražské Konzervatoři. V dubnu 1940 nastoupila do svého prvního angažmá v Zemském divadle v Brně. Do školy se nevrátila.

První role na profesionálním jevišti byla  titulní - Goethova  „Márinka“. Poprvé zde hrála Slávku ve Šrámkově „Měsíci nad řekou“, poprvé byla hereckou partnerkou Vlasty Fabianové ve hře  G. Menzela „Appassionata, poprvé stála před rozhlasovým mikrofonem. Po uzavření brněnského divadla v roce 1941 následovalo Městské divadlo v Plzni (1942 - 1943). Na Plzeň vzpomínala Dana Medřická velmi ráda: „Divadlo mě nenechalo vydechnout. Šla jsem z jedné krásné role do druhé. Co může herečce dát divadlo víc. A lidi. To krásné plzeňské obecenstvo. Když jsem odcházela z divadla po svém posledním představení, dobrou hodinu po jeho skončení, stála před ním spousta lidí. Hráli a zpívali mi „Na rozloučení …“.

Na jaře 1944 podepisuje Dana Medřická svoji první smlouvu na film „Skalní plemeno“. Odchází proto z Plzně do Prahy do Uranie  (1943 - 1944).

V letech 1945 až 1959 hrála na stejných jevištích se svým manželem Václavem Vydrou ml. Společně působili v Divadle 5. května  (1945), v Městských divadlech pražských (1945-1950), v  Divadle Československé armády (1950-1951).

Osm sezón  (1951 - 1959) prožila v Městských divadlech pražských. V té době byl ředitelem Ota Ornest: „… práce s Danou byla povznášející a hodiny a dny, jež jsme při ní strávili, pokládám za jedny z nejšťastnějších ve svém životě, vytvořila zde své vrcholné kreace. Mezi nimi byly takové role, jako například Diana (Lope de Vega Pes na seně), Evženie Grandetová ve stejnojmenné dramatizaci, Viola (Shakespeare: Večer tříkrálový), Dáša Chrustaková (A. N. Tolstoj: Raketa), Líza Curryová  (R. Nash: Obchodník s deštěm), Amelie (E. de Filippo: Neapol, město milionů), Slávka (F. Šrámek: Měsíc nad řekou).

Mezi její herecké partnery patřili například Rudolf Hrušínský, Jaroslav Marvan nebo Radovan Lukavský, se kterými se opět potkala v Národním divadle.

Na své mimořádné herecké výkony  navázala jako členka činohry Národního divadla(1959 - do své smrti 1983).

Hned první role - Angela (P. Karvaš: Půlnoční mše), Máša (A. P. Čechov: Racek), Hippodamie  (J. Vrchlický - Z. Fibich: trilogie Hippodamie) ukázaly, jakou vynikající a vyzrálou  hereckou osobností Dana Medřická je. Dostávala, jak se říká, jednu „kládu“ za druhou, mimo jiné: Natela (B. Brecht: Kavkazský křídový kruh), Leni (J. P. Sartre: Vězňové z Altony), Jelizaveta (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí), Blanche (T. Williams: Tramvaj do stanice Touha),  Fedra (Lope de Vega: Vzbouření v blázinci), La Poncia (F. Garcia Lorca: Dům Doni Bernardy), Alžběta Proctorová (A. Miller: Zkouška ohněm).

Vyvrcholením a zároveň  triumfem Dany Medřické byla titulní role v Brechtově hře Matka Kuráž (1970).

Bylo to na počátku normalizace a paní Medřické předhazovali, že působí pravičácky na lidi. Ano, nikdo nemohl předvídat, co budou jednotlivé repliky v té době znamenat. Brechtova studená Kuráž byla polidštěna, nesla v sobě teplo, poselství, naději. A toho se mnozí lidé báli.

Václav Havel prý po zhlédnutí hry v Národním divadle o paní Mednické pronesl: „… a teď už si moc nezahraje …“ A měl pravdu. Od té doby nepatřila k herečkám, pro které se vybírá repertoár. Byli v divadle mnozí (mnohé), kteří se báli jejího dalšího  úspěchu. Kuráž byla příliš čerstvá.

V  prosinci 1973 začala Dana Medřická zkoušet roli Erži Orbánové v Kočičí hře. Tato hra maďarského dramatika Örkényho byla další tzv. povinná čárka. V každé sezóně se totiž musela nazkoušet hra současného pokrokového dramatika. Opravdu se s ní počítalo jako s odpadem, který vydrží jednu-dvě sezóny.  Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že to bude právě Erži Orbánová, která bude už od premiéry 7. února 1974  hereckým triumfem paní Dany Medřické. Hrála ji 403x, chodilo se na NI.  S Eržikou, aniž by to věděla, se se  svými diváky i Národním divadlem naposledy rozloučila.

Zemřela náhle a předčasně v pátek 21. ledna 1983 v Praze.

Její pohřeb - to bylo přeplněné Tylovo divadlo a davy lidí kolem něj, které připravily své herečce nádhernou neorganizovanou poctu. Pravý lidský hold.

Dana Medřická byla dvakrát vdaná. V říjnu 1945 uzavřela sňatek se svým hereckým kolegou Václavem Vydrou ml., se kterým žila až do jeho smrti v roce 1979. V prosinci  1981 se provdala podruhé, jejím mužem se stal španělský občan Artemio Precioso Ugarte.

7. ledna 1956 se narodil syn Václav.