Vánoční vyznání Dany Medřické

Vánoce jsou nejkrásnější svátky a pro každého jsou jistě spojeny s řadou vzpomínek, které neblednou a nevytrácejí se; snad právě proto, že Štědrý den je opravdu něco výjimečného. A mně samotné, když se konečně večer rozsvítí stromeček, se každoročně znovu vrací ten zvláštní, netrpělivý a slavnostní pocit, tak jak před tou, bohužel už dost dlouhou,,řádkou let, kdy na mě, za těmi celý den zavřenými dveřmi, čekalo vzrušující překvapení.

I kdyby bylo bývalo sebemenší, tak mělo opar něčeho neobyčejného. A za pár let později, už u divadla, stál ten pocit i za čtyřhodinovou cestu v přeplněném vlaku z Brna do Prahy. Jen pro ten jediný večer, vlastně jen na několik hodin, protože už druhý byla v divadle, tolik kilometrů vzdáleném, dvě představení. Pro herce z celých těch krásných svátků je jen jediný večer ten “ štědrý. “

Ale i z těch několika  hodin se žije ještě dlouho, dlouho.

Uběhla řada let a já měla sama už malé, stejně nadšené stvoření jako jsem bývala kdysi já. Připravovala jsem už jenom pro ně to, nač jsem se kdysi dovedla tolik těšit.  Štědrý den zůstává pro mě dál stejně krásný a snad ještě víc vzrušující, protože nemůže být hezčího a většího dárku pod stromečkem než dětská radost.

Prosinec 1978